Berlín na kole: James Turrell na hřbitově, Filipíny a zmrzka (a Sladoled jako bonus)
Categories Cestovpisky & Jídlotipy, Německo
Uf, tak jsem konečně dopsala diplomku a abych se spravila před státnicema, tak jsem vyrazila za kamarádkou do Berlína. Vzhedem k tomu, že ona byla přes den v Českém centru, tak já měla celé dny na projížďky na kole (za ty čtyři dny jsem si dokonce opálila i svoji bílou kůži). Mimochodem budova Tschechisches Zentrum manželů Machoninových je doopravdy brutálně krásná. Na jaře pojedu do za jinou kamarádkou do bruselského Českého centra, tak jsem zvědavá, jaké to bude tam!
Kamarádka mě seznámila s místním webem na kterém je přehled galerií a výstav. Tam jsem taky obejvila jednou z nejkrásnějších věcí – v Berlíně je instalace od Jamese Turrella v kapli na hřbitově Dorotheenstadt. Vzhledem k tomu, že jsem viděla Turrellovu výstavu v newyorském Guggenheimu, tak jsem ihned věděla, že musím jít. Plus mám strašně ráda hřbitovy. Každé pondělí a neděli se při západu slunce koná komentovaná přednáška, po které následuje samotné spuštění instalace. Přednáška trvá cca půl hoďky a je v němčině. Instalace je, stejně jako jiná Turrellova díla, velmi kontemplativní a přesto s taková jiskrná. V minimalistickém sakrálním prostoru se plynule střídají neonové barvy, které zároveň doplňuje změna světla venku. Paprsky zapadajícího slunce se tak nenásilně prodírají dovnitř skrze velké neprůhledné postranní panely (to je ta úplně horní fotka). Zajímavé vcelku je, že pocitu klidu lze dosáhnout i v přeplněné místnosti. Lidé se snaží tiše našlapovat, páč snad každý si to natáčí. Na jednu stranu mě to štve. Já to však dělám chvilku taktéž a vím, že to ruší samotný zážitek (jak můj, tak ostatních návštěvníků). Ale přesto je to věc, kterou si prostě chcete zaznamenat a třeba si to pouštět doma před spaním. A nebo se tím chlubit kámošům, je to hodně fotogenický (#nofiltr). Takže pokud Vás na rozdíl ode mě baví instagram, máte to dobrý.
Ale jo, snažim se taky někdy něco dát do světa. Jako třeba mojí první životní návštěvu ve filipínský restauraci. Tu jsem navštívila potom, co jsem si na kole dala přes 15km a to samý mě čekalo při cestě zpět. Byla jsem se totiž podivat na to, jak se vydařila místní Corbusierova realizace. Sice jen jeden dům, ale přesto má své kouzlo. Ha a pak jsem dokonce dostala u státnic otázku vztahující se k Unité d’habitation 💖. Ad filipínská kuchyně – není v Praze nějaký místo kam na ní zajít? Berlín mě moc nepřesvědčil. Jídlo bylo hodně takový domácký – možná až moc mastňoučký. Název toho, co jsem jedla, jsem zapomněla absolutně ihned. Mám opravdu velké resty, co se tédle kuchyně týče (btw ví někdo, co to je?). Jedlo se to tak, že z velké misky s polívkou jste si jí přendali do talíře, kam jste si dali i rýži. Mě by to stačilo i bez rýže, bylo toho moc a prostě mě to nepřesvědčilo. Čekala bych něco víc fresh. Ale jsou tu opravdu milý. DOMÁCKOST. Jiný slovo pro to nemám. Ale prostě jsem asi měla chuť na něco víc restauračního, no. Takže kde mám vzít doubroučký filipínský jídlo?!
Další den, vyjíždim do Treptower parku. Což je obrovský Sovětský válečný památník postavený čtyři roky po konci druhé světové. Je docela monumentální a to já ráda.
Nicméně, po cestě jsem absolutně náhodně objevila dobrou zmrzlinárnu (už fronta to naznačovala). Žádný hispterství, ale taková kýčovitá prodejna s obrázkama pohárů ,balónkama a tak. A cena taky vcelku fajn (1,50). Neodolala jsem maracůjovo-jogurtový na špejli, ale maj i kopečkový, taky nevypadaly špatně. Jako malej harant jsem jí ztláskala sedíc na patníku. Kolo na mě spadlo asi jenom čtyřikrát. Ale zmrzlina ne!
Večír jsem se potěšila ještě jednou, tentokrát pěknym multi-kulti místem. To se nacházelo v temný uličce, kterou si nejsem jistá, jestli bych objevila ještě jednou. V té samé uličce se nachází i centrum Anny Frankové. Vzhledem k tomu, že jsem zde byla večer, tak jsem přímo v něm jsem nebyla. Je zde více budov a v jedné z nich právě probíhala vernisáž. Bylo to asi v druhym, třetim patře. Umčo fajn. Je mi líto, že jsem neměla čas, to tu více prozkoumat. Jsou tu dvě hospody, hezký posezení v centru. Ceny fajn. Tak to tam prozkoumejte, jo? Já se tam příště taky vydám.
Dorotheenstädtischer Friedhof
Chausseestraße 126
10115 Berlin
http://www.evfbs.de/index.php?id=144
Aldemir Eis
Falckensteinstraße 7
Berlin
1,50 €
Anne Frank Zentrum (a nejen to)
Rosenthaler Str. 3910178 Berlinhttps://www.annefrank.de/
BONUS: SLADOLED
Zmrzlina mi strašně připomíná Slovinsko, je tam vážně na každym kroku. Drogy už míň, ale maj tam jednu designerskou, která se jmenuje stejně jako zmrzlina – sladoled. Nuže trocha experimentální etnografie v mém podání.